Předem musím říci, že jsem velkej fanda vetřelců. Možná to souvisí s tím, že jsem v druhé třídě ukecal svoji babičku, aby se mnou šla do kina na nepřístupnou „dvojku“. Byl jsem tenkrát jedinej ze třídy, kdo to viděl. Následující měsíc jsem se bál usnout, protože jsem je viděl prostě všude. Byl to jeden z mých nejsilnějších zážitků v kině. Zrodil se vztah, který se z hrůzných nočních můr přerodil v něco silného, co snad ani nedokážu popsat. Moje fantazie si kolem ságy vytvořila v dětských létech vlastní svět. Psal jsem si povídky ze světa vetřelců, kreslil jsem obrázky a zamiloval se do H. R. Gigera. V roce 2010 jsem obrátil hru Aliens vs. Predator za všechny rasy na nejtěžší obtížnost. Píšu to proto, abyste pochopili, jak moc jsem teď nasranej.

Novej Vetřelec je totiž něco, z čeho se mně chtělo s křikem utéct. Nikoli však hrůzou a děsem. Jakoby mě někdo vzal tenhle můj vetřelčí svět a zapatlal ho výkalama. Alien: Covenant se snaží do ságy vnášet filozofické otázky, díky čemuž vypadá nabubřele a ztrácí soudnost. Pokládají a zodpovídají se otázky, které nikdy neměly padnout. Vetřelci ztrácí to, co na nich bylo nejlepší. Mystérium a tajemno. Vytrácí se děs. Začíná se vysvětlovat, jak to s nimi vlastně je. V téhle fázi vlastně každýmu hororu s tajemnou příšerou spadne řetěz a vy se přestanete bát. A tento film je hlavně o tom. Mimo jiné je samozřejmě i o vyvražďování posádky, ale to je asi všem jasné. Vše v tomto ohledu zapadá do šablony těch nejvíc béčkových teenage hororů. Kdo bude mít sex – zemře. Kdo půjde kouřit – zemře. Kdo zalže – zemře…

Několikrát jsem si tu vzpomněl na nedávný film Život. Tam jsem se mnohdy pozastavoval nad hloupostí posádky. Zde jsou postavy ještě dementnější a iracionálnější. Na novou planetu jdou nechráněni a pak se diví, že se něco pokazí. K vejci s facehuggerem jdou jako na porážku, ačkoliv si musí být jistí, že „NĚCO“ není v pořádku. Kdykoliv mohou uklouznout na krvi, tak uklouznou, a tak bych mohl pokračovat. Když vezmete první aliení trojku filmů, tak i ti „vesmírní tiráci“ z prvního dílu se chovali chytřeji. O vojácích z dvojky a trestancích z trojky ani nemluvě. Jedinou výjimku snad tvoří nová hlavní hrdinka, u které je mimochodem snaha stvořit druhou „Riplejovou“ více než citelná. Ačkoliv se její představitelka Katherine Waterston snaží seč může, tohle prostě dnes nemůže projít.

Ta vrstva filmu, která se snaží přemýšlet, pokládat si otázky života a smrti, odhalovat stvoření života nebo citovat romantické básníky, je snad ta nejhorší. Čím víc se tu vysvětluje, tím hůř. Tím víc to bolí. Tohle o Vetřelcích vědět nechcete. To je jakoby vám někdo chtěl vyprávět o tom, jak byla vaše matka nevěrná vašemu otci. Nechcete znát detaily a nechcete vědět zda, kdy, co nebo proč. Jestli by to tak mělo být dál, tak jsem celkem rád, že další Alien, o kterého se měl postarat Neill Blomkamp, je v současnosti zastaven a vypadá to, že nebude už nikdy rozběhnut.